Pretty woman - 28. Dvacet osm týdnů

Draco Malfoy seděl s bohorovným klidem v kuchyni za stolem a v ruce třímal nažloutlý pergamen, z něhož trčela namodralá stužka a na ní byl voskový erb.
Harry už při vstupu do místnosti věděla, o co se jedná, neboť každý odbor na ministerstvu kouzel měl jinou barvu stužky a bledě modrá byla přesně tou, na kterou oba dva s Dracem čekali celý den.
Její ústa se otevřela dokořán a mladý aristokrat zaťukal ostře na stůl. V jeho tváři se mihlo mírné zaváhání, ale jinak nedal vůbec nic najevo, přestože bylo jasné, že výsledky, o které tolik stáli, si už dávno přečetl.

Přiblížila se k němu a on k ní natáhnul ruku, podávaje jí předmět doličný.
Zelené oči se míhaly řádku po řádce a každým slovem, které se přibližovalo konci, se černé obočí více a více mračilo.
Pak odložila pergamen na stůl a v rozporu s tím, jak se před chvílí tvářila, se na svého přítele obrátila se stoickým klidem.
Věděla, co přijde.

„Říkal jsem to!“ vybafl na ni Draco a škodolibě se usmál.
Harry neřekla nic.
„Říkal jsem to a tys mě neposlouchala,“ zopakoval, aby dal najevo, že on přece nikdy nedělá chyby. „Mohli jsme si ušetřit spousty času.
„To by stačilo, Draco. To přece ještě nic neznamená,“ zakabonila se dívka a upravila si své tmavé vlasy.
„Neznamená? Tady to máš černé na bílém(na žlutém, já vím), Lina Roseová! Ten vlas patřil jí. Kde by se tam asi vzal, kdyby s tím neměla nic společného?“
„Třeba byly kamarádky,“ snažila se Harriet nadále obhajovat mladou sekretářku ministra kouzel. „Nemůže být vrahem, je moták, předešlé vraždy byly způsobené i kouzly. Máme potvrzeno, že neumí čarovat.“
„Třeba to na nás jenom hrála!“ zvolal přesvědčeně Draco. „Jak vidíš, tak jako tak na ni musíme uhodit.“
Evansová tento boj už raději vzdala, pod tíhou Dracových argumentů se sesunula na židli. Měl přeci jen pravdu. Co by tam dělal vlas Liny? Copak jim opravdu ta dívka tolik lhala? Vždyť byla tak milá a tak důvěryhodná. Nechtělo se jí to věřit. „A co znamená ta kůže? Její kůže za vlastními nehty?“
„Co já vím, třeba se chvilku předtím, než natáhla kopyta, poškrábala na ruce,“ vysvětlil s posměšným tónem Malfoy a Harry po něm vrhla netečný pohled. „Teď bychom se měli věnovat hlavně té sekretářce. Nečekal bych do rána, do té doby může zjistit, že po ní jdeme. Nemáš tušení, kde bydlí?“
„Ne, nemám, ale vím o někom, kdo to vědět bude,“ usmála se nakonec Harriet. „Vezmi z mých tajných zásob pár těch průsvitných flakónků. Bude jich potřeba.“


***

„Je nám velice líto, slečno Láskorádová, že vás zde obtěžujeme v tuto dobu, ale je to nesmírně důležité a jde o život,“ oba dva se rozhodli, že mluvit bude Harry a Draco bude jen přihlížet, protože by to z místa mohl zkazit.
„Ale jistě, jistě,“ přitakala drobná blonďatá dívka, se kterou se Harry Potter kdysi bavil. A namísto aby se Lenka tvářila vyděšeně, tvářila se spíše nadšeně. Jako by byla součástí něčeho velkého, o čem by mohla napsat do Jinotaje. Ale to byla celá ona. Lenka nikdy nebyla ten typ, který by dával najevo tak fádní emoce jako jsou obavy. Do všeho vletěla vždy střemhlav. „O co jde?“
Harry se ploužila kdesi mezi napnutím a zvědavostí.
„Potřebujeme nutně v tuto dobu sehnat Linu Roseovou. Jde o hodně a víme, že se s ní přátelíte, tudíž by nám moc pomohlo, kdybyste nám dala její adresu.“
Vypadalo to, že Lenka nad vyslovenou prosbou bude nějaký čas přemýšlet, ale nakonec oba dva překvapila tím, jak se její úsměv roztáhl do neuvěřitelné šířky. „Ale jistě, počkejte, napíšu vám to,“ vstala ze stejného křesla, na které usadila i své dva hosty, a přešla ke stolku, z něhož vyndala kalamář, brk a kousek pergamenu.


Po pěti minutách už Draco s Harry vycházeli z bytu redaktorky Jinotaje a v rukách měli lístek s adresou hlavní podezřelé.


***

Zatímco bloumali zchátralou mudlovskou ulicí, která i tak trochu páchla a hledali číslo popisné třináct, Harry nebyla ušetřena několika nadávek z Dracových úst.
„Taková smradlavá díra! Kdo tady může žít?“
Než mu však dívka stačila odpovědět, před ní se jako by zázrakem vynořil dům, který hledali.

Netrvalo dlouho a hned po druhém zazvoněním se ke dveřím přišourala nějaká osoba. Otevřela dveře a Harry s Dracem měli možnost stát tváří v tvář samotné Lině Roseové, jejíž obličej s nebývalou rychlostí bledl do odstínů bílé a zelené.
„Vy!“ ukázala na Draca s nevěřícným pohledem. „Vy žijete?!“
„Ano,“ připustil neochotně Draco. „Představte si.“
„To je na dlouhé vyprávění,“ doplnila jejich dialog Harry.
Stále nemohla uvěřit, že vidí dědice malfoyovského jmění. On přeci umřel, tak jak bylo možné, že tu teď stál před ní naprosto živý a v pořádku?
„Tak co si tedy přejete?“ zeptala se poněkud nervózně a ohlédla se na oba dva členy bystrozorského sboru. Neustále ale očima uhýbala k obličeji Draca Malfoye.
Draco už vypadal, že se na ni vrhne, ale Harriet ho zarazila a nenápadně mu naznačila, aby to nechal na ní.
„Můžeme na chvilku dál? Potřebujeme s vámi mluvit. Vím, že je už pozdě, ale je to velmi důležité,“ použila téměř ten samý argument jako v případě své kamarádky Lenky.
„Ale jistě,“ otevřela Lina dveře dokořán a pozvala Harriet i Draco k sobě domů. Přesto tušila, že něco není v pořádku.

Jakmile se zabouchly za nimi dveře, Harry uhodila.
„Co máte společného s vraždami za posledního půl roku?“
Plavovlasá dívka těkala očima ze strany na stranu a vypadala, že chce utéct.
Ale Draco si poradil hravě jednoduchým mávnutím hůlkou a dívku znehybnil.
„Prosím, prosím, ne. Slečno Evansová, já s tím vážně nemám nic společného!“ bylo vidět, jak jí najednou zvlhly oči. „Já ne, přísahám!“
„Tak nám vysvětlete, ženská, jak je možné, že jsme u poslední oběti našli váš vlas? Jak je to možné!“ propustil uzdu své prostořekosti Draco a zamračil se.
„To já ne, to on! To on! Věřte mi, prosím, já jsem to neudělala,“ teď už se jí slzy koulely po tvářích jako kuličky hrášku. „Donutil mě tomu přihlížet,“ kdyby nebyla svázaná neviditelnými provazy, určitě by se třásla po celém těle, protože její tváře začaly pod tíhou vzlyků vibrovat.
„Kdo on?“ vybafla na něj Evansová.
A Draco se přidal se slovy: „Lžete! Byla jste to vy!“
„Já opravdu ne, věřte mi, prosííím, já neumím čarovat. Nemám ani hůlku. Nejsem na takové plánované vraždy ani dost chytrá. Prosím slečno Evansová, vy mi musíte věřit. Já bych toho nebyla schopná!“
Harriet nereagovala na prosby, pouze zopakovala svůj dotaz: „Kdo je on?“
„Vrah! Já přísahám, že jsem vám o něm nemohla říct, zabil by mou sestru!“ zhluboka vzlykla a její baculaté tváře byly celé zamazané slanou tekutinou. „Držel mě v šachu, tak to vždycky říkal. Unesl mou mladší sestru, která je taky moták. Unesl ji, aby mě mohl využívat, protože jsem byla z ministerstva a mohl se mnou lehce manipulovat. Neuměla jsem čarovat!“
Černovláska chvilku uvažovala, načež nahodila přívětivý výraz.
„Určitě pochopíte, Lino, když použijeme jistá opatření, jsme v situaci, kdy si musíme být jisti, proto se na mě nezlobte, ale budu nucena vám dát Veritasérum,“ otočila se na svého kolegu a milence a zdvihla obočí. „Draco? Máš to?“
„Tady,“ podal jí otevřenou lahvičku a když Harry naznačila, že ji vlije do krku zničené dívky, ta se ani nevzbouzela a pouze spolupracovala.

Když během další čtvrt hodiny dívka zopakovala téměř do slova to, co zmiňovala již při jejich příchodu, Harry se se zadostiučiněním podívala na Draca, který se však nehodlal vzdát přesvědčení, že tahle holka v tom má větší roli.
„Teď se vás na něco zeptám, Lino. Co po vás všechno chtěl? A co je s vaší sestrou? Kde ji drží? Víte o něm něco bližšího? Třeba jak se jmenuje?“
„Nikdy mi neřekl své jméno, asi věděl proč. A pochybuji, že to považoval za nezbytnost. Byla jsem pro něj jako poddaný, pěšák, nepotřebovala jsem vědět, kdo je mým nadřízeným. Chodil za mnou domů vždycky co týden a vyžadoval po mně, abych plnila jeho rozkazy nebo zabije Patrishu, moji sestru. Když začaly ty útoky, já jsem zrovna nastoupila na ministerstvo. Jednou si mě tam odchytil s tím, že má moji sestru a že pokud nebudu dělat, co mi řekne, zabije ji. Neviděla jsem ji už víc než půl roku, vím, že je živá jen proto, že mi nosí její dopisy a občas mi dovolil se na ni dívat přes jakési zrcátko. Netuším, kde ji drží a co s ní provádí. Říkal mi, že zjistí, pokud to někomu řeknu a že až se tak stane, tak už ji nikdy neuvidím živou. Nedovolila jsem se komukoliv zmínit a teď, teď…,“ začaly jí zase téct slzy po tvářích, oči měla už opuchlé. „Teď ji zabije, protože jsem vám to řekla.“
„Co vás nutil dělat? Jaké jste měla plnit příkazy?“ zeptal se pro změnu Draco.
„Měla jsem mu nosit důkazy z vašich složek a složek vašich předchůdců. Proto byly složky vždycky prázdné. Pokaždé jsem mu musela nahlásit, kdo nyní na případu pracuje. Musela jsem ho informovat, jak jste s případem daleko.“
„Tak to jsi byla ty, ty…“
„Draco,“ okřikla ho Harriet ještě dříve, než stačil říct nějaký vulgarismus. „Ona byla pod tlakem, nemohla za to.“
„Ale stejně není bez viny.“
„Ne, není, ale je to polehčující okolnost. Stejně jako by byla pod imperiem. Buď aspoň na chvíli v klidu a nerozčiluj se, to nám stejně nepomůže.“
„Dobře. Ale mám jeden dotaz,“ otočil se znovu na plavovlásku, „jak se k poslední oběti dostal váš vlas?!“
„V posledních dnech, když jste jako jediní byli nejblíže vyřešení, se začal u mě zdržovat častěji než obvykle. Aspoň třikrát do týdne. A já jsem se začínala vzpírat a odmítala jsem v tom pokračovat. Mysleli jsme oba dva, že teď už nikdo případ neřeší. Vy jste byl pro nás mrtvý, pane Malfoyi, a vy, slečno Evansová, jste mi sama říkala, že od toho dáváte ruce pryč.“
„Ano, byl to všechno jen tah, chtěli jsme zmást vraha,“ dodal mimoděk Draco a zatvářil se nadmíru hrdě.
„Povedl se,“ přitakala Lina. „Ale Jeho to ještě víc pobídlo a začal si vybírat oběti častěji a chtěl po mně více informací, aby se ujistil, že má volnou cestu. Zjistil, že jste zjistili, že si všechny své oběti podepisuje, tak u té poslední se pojistil tím, že se na ni podepsal neviditelným inkoustem místo vypálení cejchu hůlkou…“
„Tak proto,“ zvolala Evansová a začala kroutit nevěřícně hlavou. „To nás vůbec nenapadlo,“ otočila se na Draca a ten se tvářil, jako by měl pod nosem lejno toho největšího testrála.
Lina nepřetrhla svůj monolog a povídala dál, co jí hrdlo stačilo, přestože už v sobě necítila stopy Veritaséra, „A já mu posledně řekla, že končím a tehdy mě donutil, abych s ním šla a abych se na všechno dívala. Jak si tu nebohou dívku vyhlédl, jak ji zabil a donutil mě, abych si klekla nad její tělo a detailně si prohlédla její výraz, že jestli nebudu hodná holka, tak dopadnu stejně a moje sestra taky!“
„To je barbar,“ řekla znechuceně Dracova kolegyně.
„Teď je všemu konec,“ Lina neustále plakala. „Řekla jsem vám to, zabije moji sestru. Říkal, že monitoruje každý můj krok. Teď zabije i mě!“
„Nemůžete tady zůstat, Lino!“ zvolala nakonec Harry. „Našel by vás tu. Musíme vám najít azyl. Teď půjdete s námi…“
„Ne, ne!“ začala sekretářka křičet. „Já nechci do Azkabanu, prosím vás!“
„Ale kdepak Azkaban. Půjdete s námi. K nám domů. Prozatím vás někde musíme schovat. Jste klíčový svědek,“ vyrukovala s nápadem Evansová. „Nemám v plánu vás posílat do Azkabanu.“
Lina si viditelně oddechla a poprvé za celou dobu věnovala Harriet jemný úsměv.

„COŽE?“ vykřikl popuzeně Malfoy. „To nemyslíš vážně! K nám domů? A nechceš, aby se k nám přistěhoval taky Pastorek? A co takhle Grangerová a vůbec celá Weasleyovic famílie. Pořád si myslím, že je nás tam málo!“
Harry se zamračila. „Tak zaprvé, můj milý Draco, ten dům je můj a nezapomeň, že i ty jsi dočasný přistěhovalec…“ v rozporu s tím, co teď Dracovi líčila, ji polichotilo, že dům Blacků už Draco považuje za jejich. Ale nemohla si ponechat tuhle pichlavou poznámku jen pro sebe, pořád cítila, že je potřeba jejich vztah okořenit nějakou drobnou rivalitou.

Blonďák už se nadechoval k odpovědi, protože ho to namíchlo, ale Harry se nenechala přerušit.
„A za druhé, máš lepší nápad? My teď Linu musíme ochránit, ona je naše vodítko k vyřešení toho případu. A musíme zachránit její sestru. Nemůžeme ji tady nechat napospas jejímu osudu. Určitě se sem ten vrah vrátí a bude ji hledat. Pokud je pravda, co Lina říká a on ji neustále sleduje, už bychom se tu neměli zdržovat ani minutu.“

A v ten moment Draco uznal pravdivost jejích slov a za pomocí asistovaného přemístění se všichni tři přemístili před dveře Grimmauldova náměstí dvanáct.


***


„Takže říkáte, že vám se nic nestalo?“
Lina s Harry spolu ještě do noci seděly v kuchyni u horkého heřmánkového čaje a povídaly si. Lina nerozuměla tomu, jak bylo možné, že Draco onemocněl a málem zemřel a Harry se nestalo vůbec nic, když si byla jistá tím, že atentátník na ně svalil kletbu. Na oba dva.

„Ne,“ usmála se Harry, „nedostala jsem ani rýmu, pokud vím.“
„Potom ale nechápu, jak je to možné. Jednou se mi omylem svěřil, že na všechny bystrozory zasílá kletby pomocí woo-doo panenek. Stačí znát jenom jméno oné osoby a znát správné zaklínadlo, a pak jde všechno hladce. Jste první bystrozorka, které se to vyhnulo. Zatím byli postiženi naprosto všichni, pokud vím. Dokonce i váš kolega. Jak je tedy možné, že vy ne, Harriet?“
Harry se znovu usmála, tentokrát o poznání víc, „Víte Lino, to bude asi tím, že já se ve skutečnosti nejmenuji Harriet Evansová. Je to jen pseudonym.“
Lina Roseová zbledla a pootevřela mírně ústa, v obličeji majíc nechápavý výraz.
„Pak tedy, kdo jste?“
„Pro vás je bezpečnější, Lino, když to nebudete vědět, věřte mi,“ usrkla si Harry čaje ze svého hrnku a postavila se na nohy. „Je čas jít spát.“

Plavovlasá sekretářka už nic víc neřekla. Nechala se dovést do pokoje, který dříve patříval Harry a rozloučila se s přáním dobré noci.

A Harry otevřela dveře do pokoje Draca Malfoye, kde už na ni čekalo jedno lůžko rozestlané.


A/N: omluvte prosím překlepy, pokud na nějaké narazíte.

27. Kapitola || 29. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj